Co zůstane na krovkách?

Myslela jsem si, že jsi kouzelník.

10. 7. 2012 0:27
Rubrika: Nezařazené

V životě jsem se dostala mnohokrát na rozcestí a nevěděla po které cestě pokračovat dále. Nedodržovala jsem silniční pravidla a řídila jsem se jen podle značek, kterým jsem v podstatě ani nerozuměla. V této situaci jsem také slyšela od některých známých: „ A ptala ses na to Pána, co je nejlepší“? Na tuto otázku jsem se vždycky pousmála a smutně jsem otáčela hlavou, že ne. V mých myšlenkách se začaly objevovat otázky typu- jak se ho mám asi na to zeptat? Jak mi jako může odpovědět? Dá mi snad nějakou příručku, abych věděla, co která značka znamená? Ale stále mi to vrtalo hlavou.

 Když jsem se asi před rokem seznámila s jednou dívčinou, která mi říkala svědectví o tom, jak se s Pánem rozhodovala o své životní cestě, velice mě to zaujalo. Stačí mu jen prý říct, mezi čím se rozhoduji a ať mi ukáže konkrétní znamení, pro jednu z těch cest. A tak jsem si říkala: „Jak to tak slyším, nemůže na tom být nic složitého, to bych mohla snad také zvldnout“.

A tak tedy po pár dnech jsem běžela za Ním, mu to říct. Samozřejmě jsem v tom okamžiku zjistila, že to není tak snadné, jak jsem si představovala. V mé mysli běhaly různorodé myšlenky, protože jsem se bála, že dostanu odpověď, které jsem se bránila. Nakonec jsem Mu to odevzdala a čekala, kdy mi přijde z nebe zásilka. Naivně jsem si myslela, že po pár dnech u mě zaklepe pošťák a odevzdá mi balíček, na který čekám. Avšak dny, týdny, dokonce i měsíce plynuly a nikdo nepřicházel. Tak co teď s tím? Pomalu jsem to začala vzdávat a stále jsem si nepřipouštěla, že by Pán ode mě žádal variantu, které jsem se zuby nehty vzpírala- i když jsem s ní samozřejmě mohla počítat. Stále a stále nic nepřicházelo a tak jsem Mu zkoušela dávat i jiné možnosti, jak by mi to mohl doručit. Na to také neodpovídal a jak se listy v kalendáři otáčely stále dál a dál, skoro se mi tato událost vypařila z mé hlavy.

Stalo se to na začátku letošních prázdnin- sedím si tak na lavičce a přichází ke mně malý klučina a beze slov mi podává přívěšek, který podle všeho někde nalezl. Pohotově jsem mu řekla, že děkuji, ale ať ho daruje mamince, která z něj bude mít větší radost než já. On si však stál za svým, že si ho mám nechat já. Velice mě to tedy potěšilo, ale přemýšlela jsem, zda ho nemám někde odevzdat, aby ho někdo nepostrádal a neuronil kvůli němu slzu. A tak jsem tam stále seděla a koukala, zda po něm není sháňka. Po pár minutách jsem si vzpomněla, na to co jsem skoro před rokem od Pána požadovala. Stále mi to však nedocházelo a asi pořád ani nedochází, že jsem od něj tu vytouženou nebeskou zásilku obdržela.

Teď vím, že Bůh není kouzelník, který mi vykouzlí vše hned a podle mých představ. Je důležité se rozhodovat s Pánem, nebát se mu položit konkrétní otázku a také vytrvat, nezapomínat na něj a modlit se za to i když nás to bude stát veliké úsilí. Teď si říkám, že ten necelý rok nakonec byla i krátká doba na to, abych zjistila, kterým směrem bude má životní cesta pokračovat.


 

  Myslela jsem si, že jsi kouzelník a všechno dáš mi hned,

Klepala jsem u tvých dveří a čekala na odpověď.

 Dlouho si však mlčel a má víra slábla,

když po necelém roce přišla krásná zpráva.

 Děkuji Ti, Pane za odpověď z nebe,

teď vím, že je krásné, vidět v druhých Tebe.

 


Zobrazeno 2599×

Komentáře

Dzamila

je to krásné...! přesvědčuju se čím dál častěji o tom, že když si člověk nic neplánuje a svěřuje se do Jeho vůle se vším, pak se nestačím divit, jak do sebe všechno dokonale zapadá, navazuje... A ještě mnohonásobně luxusněji, než jsem si předem vůbec dokázala představit...
Nestačím žasnout nad Jeho dokonalostí a smyslem pro humor :D

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková